Jak mi chutná v Norsku?

Říká se, že jídlo je skvělý nástroj na poznávání nové kultury a já nemůžu jinak než souhlasit. S italskou či vietnamskou kuchyní se ta norská srovnávat sice nemůže, ale i přesto se tu najdou jídla a zvyky, které je doprovází a které stojí za zmínku. 

Moje úplně první norská hodina, kterou jsem ve škole absolvovala, byla o jídle. V rámci hodiny přírodních věd si spolužáci měli připravit prezentace, které se věnovali zdravému stravování a životnímu stylu, norským lokálním potravinám a označením různých certifikací, které můžeme najít na obalech produktů. Pamatuji si, že jsem z toho byla, na rozdíl od většiny třídy, pro které se jednalo jen o další školní povinnost, nadšená – ani na základce nebo gymplu jsem dosud nezažila, že bychom se tomuhle tématu takhle důkladně věnovali.

Tomu odpovídá i situace v běžném supermarketu. Oproti těm českým mi přijde, že nabídka potravin s kvalitním složením a lokálními produkty je o něco širší. Na svoje si tu rozhodně přijdou i vegetariáni a vegani a věřte tomu, nebo ne, i ve školní jídelně – ta moje má každý den na výběr ze dvou jídel, kdy jedno z nich je vždy bezmasé a ve většině případů také zcela rostlinné. Obědy navíc vaří studenti z "gastro oddělení" – budoucí kuchaři, servírky a další zaměstnanci v gastronomii, čímž se připravují na svoje povolání. Měla jsem v plánu jejich práci zakoupením si oběda podporovat, no cena v přepočtu 90 Kč za jeden, mi neumožňuje to dělat na pravidelné bázi a ze stejného důvodu tak nečiní ani moji spolužáci. Místo toho si každý přinese oběd z domova, čímž se dostáváme k fenoménu norského stravování.

Brød neboli chleba

Norská kuchyně upřímně nebyla jedním z důvodů, proč jsem si tuto zemi právě vybrala. Jídelníček místních je založený na rybách, nejrůznějších mořských plodech a myslím, že můžu říct, že masu obecně. Součástí téměř každého tradičního jídla jsou také brambory či dušená zelenina. Nejdůležitější element je ale bezesporu chleba. Chleba se sýrem a se šunkou, s marmeládou nebo s paštikou – zkrátka se vším, co si dokážete představit. Vzhledem k tomu, že první teplé jídlo dne, tzv. middag (brzká večeře), se podává až kolem 16. hodiny, je potřeba si připravit do školy či do práce pořádnou svačinu – a asi vám je jasné, co je takové svačiny (kromě energetických nápojů, které pije snad každý mladý Nor) nejčastěji obsahem.

Poměrně dlouhou dobu jsem se snažila tomuto stravovacímu směru nepodlehnout. Nejenže nepatřím k úplným milovníkům pečiva, navíc představa o chlebu je zde od té české dosti odlišná – místní "chleba" by se v naší krajině prodával spíše pod názvem veka, na klasický kváskový bochník musí člověk zajít do nějakého z "hipsterského" (a často taky předraženého) pekařství v Bergenu. Postupem času mi ale začaly docházet nápady na rychlé pokrmy do krabičky, a navíc při spotřebě, jaká v mé hostitelské rodině panuje (vypozorovala jsem až 5 bochníků týdně), je vyhýbání se tomuto produktu poměrně náročný koníček.

Nejen chleba ale vládne kuchyni norské rodiny, ve které pobývám. Měla jsem sice možnost ochutnat již pár tradičnějších pokrmů, jako například Jegergryte (= smetanová omáčka se zvěřinou, trochu na způsob nám známého guláše) na úvodní fotografii, za což jsem nesmírně vděčná, jinak je ale jejich jídelníček kombinací mezinárodních jídel – v Česku ale také nejíme Knedlo Vepřo Zelo každý den. Výsadní postavení tu má Tacos a Tacos Fredag (= tacos pátek) je pojmem nejen v naší domácnosti. Téměř každý pátek se tak mohu spolehnout na tortillu s mletým masem, zeleninou, sýrem, nachos a salsou. Možná to působí trochu jednotvárně, no právě tyto pátky jsou v "mojí" rodině prostorem pro největší variaci. Jaká jídla se ocitnou na stole totiž do velké míry diktují oba synové, a tak většinu času vybíráme ze seznamu hot dog/lasagne z polotovaru/pizza z mrazáku norské značky Grandiosa/masové kuličky s instantní bramborovou kaší bez možnosti nějaké zásadní proměny, kterou ale, jak jsem zjistila, poměrně potřebuji.

Párkrát jsem se tu snažila tedy i já přispět svým kuchařským "uměním" a uvařit něco českého. Kromě toho, že mi to trvalo tak dvojnásobek času, než jsou moji hostitelé přípravou jídla zvyklí strávit (dobu přípravy rajčatové polívky z pytlíku hold nepokořím), tak bramborový salát ani řízky, úspěch úplně nesklidily a v obou případech jsem je pak sama dojídala ještě tři dny (alespoň jsem ale nemusela vymýšlet svačinu). Onehdy jsem ale jen tak udělala brownies z pytlíku a byly snězeny hned první den. Nebudu si to brát osobně, ale zřejmě prostě nejsou Norové na české (a moje) chutě připraveni.

Moji oblíbenci

Nejlepším dnem v týdnu, co se týče jídla, je ale bezesporu sobota – právě v tento den mají norské děti "oficiální právo" si po večeři dát pár sladkostí. V každém větším i menším supermarketu tak můžete u pokladen najít oddělení s různými cukrovinkami, přitom nejpopulárnější variantou je si vzít papírový pytlík a nabrat si to, na co máte vy, nebo vaše ratolesti, zrovna chuť. Výsledek pak jen zvážíte u pokladen a zaplatíte odpovídající sumu. I já jsem tu za pár měsíců stihla objevit několik sladkých položek, ale i několik jiných produktů, které pokud mám možnost si dát, tak jen málokdy odolám a možná se mi po nich bude v Česku i dokonce stýskat.